Cena Vladimíra Hanuše
Cena je udělována za nejlepší publikovanou práci v oboru hmotnostní spektrometrie a je věnována památce Vladimíra Hanuše, předního odborníka, který se zásadním způsobem zasloužil o rozvoj hmotnostní spektrometrie. V letech 2010-2014 bylo toto ocenění udělováno společně s kategorií nukleární magnetické rezonance v rámci společné Ceny Vladimíra Hanuše a Petra Sedmery, od roku 2015 je udělována samostatně.
Uzávěrka přihlášek pro rok 2025 byla stanovena na 10. března 2025.
Sponzorem Ceny Vladimíra Hanuše pro rok 2025 je společnost SHIMADZU.
Podmínky soutěže a pravidla hodnocení
Výsledky předchozích ročníků soutěže
Vladimír Hanuš (1923-2009) se narodil v Bílé Třemešné, okres Trutnov. Studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zahájil po jejím znovuotevření v roce 1945. V letech 1949 až 1952 absolvoval vědeckou aspiranturu u proferosů Heyrovského a Brdičky. Pracoval na rozvoji teorie nedávno předtím objevených kinetických polarografických proudů a významně přispěl k vypracování způsobu, jak z polarografických křivek stanovit rychlostní konstanty rychlých reakcí. Tyto vynikající práce získaly široký mezinárodní ohlas. Podle Zdeňka Hermana se k obhajobě Hanušovy kandidátské práce vztahuje následující historka: kandidátská práce z oblasti kinetických polarografických proudů udělala na komisi jak rozsahem, tak kvalitou velký dojem, proto komise Hanušovi navrhla, aby práci rozšířil a podal jako práci doktorskou. Stal by se tam vůbec prvním doktorem věd v ČSR. Vladimír Hanuš však tuto nabídku odmítl s tím, že nepovažuje za morální použít stejné nebo podobné výsledky k získání dvou titulů, a až do smrti zůstal pouze kandidátem věd. V dnešní době kupovaných a rychlokvašných titulů zní takové vyprávění jako z jiného světa. Zásadní moment v jeho vědeckém životě nastal, když se Hanuš začal na popud osvícených nadřízených spolu se třemi kolegy zabývat konstrukcí prvního hmotnostního spektrometru v Československu. Společně se svými kolegy aspiranty Vladimírem Čermákem, Čestmírem Jechem a Josefem Cabicarem dostal totiž od Jaroslava Heyrovského úkol "seznámit se se spektroskopiemi všech vlnových délek a zaměřit se na perspektivní z nich". Vybrali si hmotnostní spektrometrii a v roce 1950 začali s konstrukcí hmotnostního spektrometru Nierova typu. Od roku 1960 se pak Vladimír Hanuš systematicky věnoval tehdy právě vznikajícímu oboru objasňování struktury složitých organických molekul hmotnostně spektrimetrickou metodou. Jeho práce o struktuře přírodních látek (zejména alkaloidů) byly po získání spektrometru s dvojí fokusací v roce 1974 následovány studiemi mechanismu ionizační fragmentace a přesmyku organických kationtů v plynné fázi, které jsou v některých případech považovány za práce průkopnické. Vladimír Hanuš je (společně s Vladimírem Čermákem) právem považován za zakladatele české a československé hmotnostní spektrometrie a v mnoha ohledech byl ve své době spektrometristou světového významu a jeho jméno je dodnes známo v předních světových laboratořích, zaměřených na základní výzkum v hmotnostní spektrometrii.