Vzpomínkový medailonek
Prof. RNDr. Vladimír Sklenář, DrSc. (16.4.1951 - 13.4.2024)
Vladimír Sklenář se narodil v roce 1951 v Brně. Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně) vystudoval obor fyzikální chemie a v roce 1975 zde získal titul RNDr. za rigorózní práci v oblasti elektrochemie.
Po absolvování základní vojenské služby v roce 1976 nastoupil do Ústavu přístrojové techniky ČSAV (ÚPT), kde se začal věnovat NMR spektroskopii. V této době začíná definitivně převládat pulzní způsob měření NMR spekter s Fourierovou transformací, který otevřel cestu pro bouřlivý rozvoj metod NMR spektroskopie a širokou škálu aplikací v chemii a biochemii. Na tehdy spíše technicky zaměřeném ÚPT se Vladimír od počátku vydal cestou základního výzkumu a publikování originálních vědeckých poznatků v mezinárodních časopisech. Spolu s vedoucím oddělení NMR spektroskopie Zenonem Starčukem se zabýval vývojem metod pulzní NMR spektroskopie, s Pavlem Trškou a Milanem Hájkem z VŠCHT Praha využitím spektroskopie 13C pro studium organických molekul a ve spolupráci s Jaroslavem Kyprem a Michaelou Vorlíčkovou z Biofyzikálního ústavu ČSAV publikoval práce o struktuře DNA na základě 31P spekter. V roce 1984 obhájil na VUT v Brně disertační práci na téma složených pulzů v NMR spektroskopii a získal titul CSc. v oboru aplikovaná fyzika.
Zásadním milníkem ve vědecké kariéře Vladimíra Sklenáře se stal postdoktorátní pobyt v Laboratoři chemické fyziky na National Institutes of Health v Bethesdě, MD, USA v letech 1986 a 1987. Během patnáctiměsíčního pobytu na NIH publikoval Vladimír spolu s Adriaanem Baxem a dalšími spolupracovníky třináct původních vědeckých prací týkajících se hlavně studia proteinů a nukleových kyselin pomocí NMR. Mnohé z těchto prací se staly základem pro rozvoj metod biomolekulární NMR v dalších letech a jsou dodnes citovány. Tyto výsledky nezůstaly nepovšimnuty mezinárodní NMR komunitou, což usnadnilo nástup kariéry mnoha mladším Vladimírovým kolegům, včetně autora těchto řádků.
Přístrojové vybavení ani personální obsazení na ÚPT neumožňovaly, aby mohl Vladimír po návratu z USA v nastoupeném trendu pokračovat, a tak jeho vědecké práce na přelomu 80. a 90. let vznikaly většinou ve spolupráci s profesorkou Juli Feigon z University of California v Los Angeles. Společně publikovali řadu studií struktury nukleových kyselin pomocí NMR spektroskopie, včetně první práce o struktuře DNA triplexu uveřejněné v časopise Nature v roce 1990.
V roce 1992 se Vladimír habilitoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a stal se docentem pro obor fyzikální chemie. Ani na univerzitě však neměl pro svou vědeckou práci k dispozici dostatečně kvalitní vybavení, a proto několik dalších let strávil ve Štrasburku jako výzkumný pracovník u firmy Marion Merrell Dow. Nejznámější prací z tohoto období je metoda WATERGATE pro měření NMR spekter molekul ve vodných roztocích. Tato metoda dosáhla v biomolekulární NMR univerzálního rozšíření a původní článek v J. Biomol. NMR z roku 1992 je s více než 3500 citacemi jednou z nejcitovanějších vědeckých prací českého autora. Díky úsilí tehdejšího děkana Jaroslava Jonase získala v roce 1995 Přírodovědecká fakulta MU prostředky pro zakoupení supravodivého NMR spektrometru. Vladimír Sklenář se vrátil do Brna, definitivně opustil ÚPT a zakládá na Přírodovědecké fakultě laboratoř NMR spektroskopie se zaměřením na vývoj metod NMR a jejich aplikaci pro studium struktury a dynamiky biomolekul. V roce 1996 získal Vladimír titul DrSc. a v následujícím roce se stává profesorem pro obor fyzikální chemie. Jím vedené pracoviště se začlenilo do Laboratoře struktury a dynamiky biomolekul, která se v roce 2001 rozrostla v Národní centrum pro výzkum biomolekul.
Spolu s profesorem Kočou hrál Vladimír Sklenář také klíčovou roli při vzniku a rozvoji výzkumného institutu CEITEC Masarykovy univerzity. Prosadil do té doby u nás neznámou koncepci centrálních laboratoří se špičkovým přístrojovým vybavením a kvalifikovaným personálem, které poskytují výzkumníkům služby daleko přesahující možnosti jednotlivých výzkumných skupin nebo ústavů. Ačkoli nejblíže jeho srdci byla NMR spektroskopie, díky svému rozhledu a předvídavosti včas zachytil nástup kryoelektronové mikroskopie ve strukturní biologii a vyvinul velké úsilí, aby CEITEC pořídil špičkové vybavení i pro tuto metodu. Do roku 2016 byl profesor Sklenář koordinátorem programu strukturní biologie na CEITEC. Kromě toho se věnoval projektům na podporu výzkumných infrastruktur jako jsou Česká infrastruktura pro integrativní strukturní biologii (CIISB) a Instruct-ERIC. Díky organizačních a komunikačním schopnostem profesora Sklenáře je dnes Národní NMR centrum Josefa Dadoka pevnou součástí sítě evropských infrastruktur pro strukturní biologii.
Profesor Vladimír Sklenář je autorem sto čtyřiceti sedmi vědeckých prací, o jejichž významu jasně hovoří počet citací přesahující 10 000. Byl členem Učené společnosti České republiky a redakčních rad časopisů Journal of Magnetic Resonance a Journal of Biomolecular NMR.
Očekávali jsme, že profesor Sklenář bude ještě dlouhá léta mentorem mladších kolegů a hybatelem a organizátorem ve vědecké komunitě strukturní biologie, leč těžká choroba rozhodla jinak . . .
