Vzpomínkový medailonek
doc. Ing. Václav Hulínský, CSc. (26.11.1938 - 17.8.2026)
Dne 17. srpna 2026 zemřel ve věku nedožitých 88 let doc. Ing. Václav Hulínský, CSc., dlouholetý pracovník Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a významná osobnost české elektronové mikroanalýzy.
Václav Hulínský se narodil 26. listopadu 1938 v Praze. V roce 1961 absolvoval studium fyzikální elektroniky na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT. V letech 1961–1965 pokračoval ve vědecké aspirantuře v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV. Od roku 1965 byl již trvale spojen s VŠCHT Praha, nejprve s tehdejší Katedrou technologie silikátů a později s Ústavem skla a keramiky.
Jeho odborný život byl spojen především s elektronovou mikroskopií, elektronovou mikroanalýzou a později také s metodami elektronové a povrchové spektroskopie.
Koncem šedesátých let minulého století byly v tehdejším Československu několika výzkumnými ústavy včetně VŠCHT zakoupeny elektronové mikroanalyzátory, které představovaly novinku v analytických metodách. Václav Hulínský od počátku patřil k těm, kdo organizovali odborné schůzky uživatelů těchto metod, jež byly u nás zcela nové a důležité informace se tehdy získávaly jen postupně a obtížně. Jeho zásluhou se také spolek uživatelů začlenil do tehdejší Československé spektroskopické společnosti, kde se Václav Hulínský stal předsedou odborné skupiny a později Sekce speciálních spektroskopických metod. Díky tomuto začlenění bylo možné pořádat týdenní kurzy, zpočátku v Praze a okolí, později v příjemném prostředí na Slovensku, v podhůří Nízkých Tater. Tím významnou měrou přispěl k šíření zmíněných metod a zvyšování odborných znalostí.
Byla to doba rychlého rozvoje instrumentálních analytických metod a Václav Hulínský stál přímo u tohoto vývoje – u elektronové mikroanalýzy, rentgenové spektrometrie, hmotnostní spektrometrie, Mössbauerovy spektroskopie i elektronové a iontové spektroskopie. Podílel se na organizaci odborných seminářů a pracovních setkání a významně přispíval k tomu, aby se zkušenosti mezi jednotlivými pracovišti skutečně přenášely. V roce 1988 mu byla za dlouholetou odbornou a organizační činnost udělena Medaile Jana Marka Marci.
Byl také členem European Microbeam Analysis Society, což dobře vystihuje mezinárodní rozměr jeho odborné činnosti.
Elektronovou mikroanalýzu dokázal využít při řešení velmi konkrétních materiálových problémů – od skel a keramiky až po studium povrchů a vad materiálů. Významná byla například jeho práce věnovaná korozi molybdenových elektrod používaných při elektrickém tavení skla. Společně s doc. Bartuškou se věnoval také analýze vad skla.
Jeho odborný záběr však byl podstatně širší. Podílel se například na rentgenové mikroanalýze měsíčního regolitu z mise Luna 16. Jeho jméno tak najdeme i u práce zabývající se mikroanalýzou tohoto mimořádně vzácného materiálu.
Významnou část jeho odborné činnosti představovala spolupráce s obdobnou laboratoří ve Fyzikálním ústavu ČSAV, vedenou Karlem Jurkem. Jejich společná kniha Zkoumání látek elektronovým paprskem, vydaná v SNTL v roce 1983, se stala významnou monografií v oblasti elektronové mikroskopie a rentgenové mikroanalýzy.
Pro nás na Ústavu skla a keramiky má zvláštní význam jeho dlouholetá spolupráce s Karlem Jurkem a autorem této vzpomínky na problematice elektronovým svazkem indukované migrace alkalických iontů ve skle. Práce z druhé poloviny devadesátých let ukázaly, že ozáření skla elektronovým svazkem může vést k velmi rychlému pohybu alkalických iontů a že tento jev je nutné zohlednit při kvantitativní elektronové mikroanalýze. Doc. Hulínský zde uplatnil nejen své hluboké experimentální zkušenosti, ale také schopnost hledat fyzikální podstatu pozorovaných jevů.
Jeho odborné působení se neomezovalo pouze na současné technické materiály. Dlouhodobě spolupracoval s archeology a historiky při výzkumu historických a archeologických skel. Elektronová mikroanalýza umožnila nedestruktivně charakterizovat starověká a středověká skla a přispěla k poznání jejich původu, složení a technologického vývoje. I zde byl typický jeho přístup – spojovat špičkovou instrumentální metodu s konkrétním problémem a hledat odpověď, která má skutečný význam.
Pro mě osobně však Václav Hulínský nebyl jen významným odborníkem a starším kolegou. Byl člověkem, který mi v profesním životě poskytl mimořádnou míru důvěry a svobody. Dokázal mladšímu kolegovi dát prostor, aby si hledal vlastní cestu, a přitom byl připraven nabídnout radu, zkušenost nebo kontakt, který mohl být pro další práci velmi důležitý. Této jeho velkorysosti si dodnes velmi vážím. Nebyla samozřejmá, a právě proto pro mě patří k tomu nejcennějšímu, co jsem si z našeho dlouholetého pracovního vztahu odnesl.
Václav Hulínský měl široký zájem o svět kolem sebe. Velmi pozorně sledoval politické dění a po listopadu 1989 se aktivně zapojil do obnovy demokratických poměrů v naší zemi. Byl člověkem, kterému nebylo lhostejné, co se kolem něj děje. Zároveň však byl velmi silně spojen se svou rodinou a svůj volný čas jí věnoval v mimořádné míře.
Měl rád také pohyb a přírodu. V mládí se věnoval lezení, později aktivně jezdil divokou vodu v turistickém oddíle Sparta Praha. Později si oblíbil lyžování a se zájmem sledoval také jezdecký sport. I v těchto zálibách se odrážela jeho osobnost – člověka aktivního, zvídavého a nezávislého.
Odchodem Václava Hulínského ztrácí Ústav skla a keramiky nejen svého dlouholetého odborníka, ale také člověka, který výrazně přispěl k rozvoji elektronové mikroanalýzy a spektroskopických metod v českém prostředí. Ztrácí také kolegu, který byl po mnoho desetiletí součástí našeho profesního života a jehož zkušenosti, nadhled a ochota pomoci budou chybět.
Na Václava Hulínského budeme vzpomínat jako na vynikajícího odborníka, svobodně myslícího člověka, kolegu a přítele. Jako na člověka, který měl rád svou práci, svou rodinu, svou zemi a lidi kolem sebe.
Čest jeho památce.
Ondrej Gedeon, Karel Jurek