Nositelé medaile Jana Marka Marci z Kronlandu
prof. György Gergely
Prof. György Gergely patří k největším světovým osobnostem fyziky povrchů, zejména elektronové spektroskopie. Je původcem metody nazývané spektroskopie elastického píku (EPES), o níž napsal monografii. Je autorem 180 původních vědeckých prací, je členem Fyzikální společnosti Rolanda Eotvose, Evropské fyzikální společnosti, Ústavu elektrického a elektronického inženýrství IEEE a Společnosti pro elektronické součástky. Je nositelem vyznamenání Imre Brodyho, uděleného mu roku 1953 Fyzikální společností Rolanda Eotvose, nositelem Ceny za technickou literaturu Společnosti mechanického inženýrství v Budapešti (1977), Ceny za fyziku od Fyzikálního oddělení Maďarské akademie věd (1993) a Medaile Výzkumného ústavu technické fyziky Maďarské akademie věd (1993).
Prof. György Gergely se narodil roku 1923 ve Vacu v Maďarsku. Vysokoškolské vzdělání získal na Technické univerzitě v Budapešti, kterou absolvoval r. 1947 jako magistr elektrického inženýrství. Titul doktora inženýrství získal tamtéž r. 1949 a kandidátskou disertační práci na téma luminiscence materiálů sirníku zinečnatého obhájil r. 1956 v Maďarské akademii věd. Na téže půdě získal r. 1992 titul doktora věd prací Spektroskopie elastického píku. V letech 1948-1950 pracoval jako výzkumný inženýr fyzikálního oddělení Výzkumného ústavu telekomunikací. V rozmezí 1962-1966 působil jako expert UNESCO v Buenos Aires, v r. 1975 jako vědecký poradce UNESCO v Islamabadu. Od r. 1966 až dosud pracuje jako vědecký poradce ve Výzkumném ústavu technické fyziky Maďarské akademie věd. Jeho vědecký zájem se soustřeďuje na analýzu povrchů a tenkých vrstev elektronovou mikroskopií, dále na spektroskopii elastického píku, spektroskopii energetických ztrát odražených elektronů (REELS), experimentální určování střední volné dráhy elektronů pro nepružný rozptyl (IMFP), povrchovou excitaci a efekt zpětného odrazu.
V raných padesátých letech se prof. Gergely věnoval právě začínajícímu výzkumu polovodičů a jeho zájem se soustředil na luminiscenci. V šedesátých letech se stalo zřejmým, že budoucnost spočívá ve vrstevnatých polovodičových součástkách a nevyhnutelným se stalo studium povrchů. V r. 1969 tedy založil první laboratoř fyziky povrchů, používající ultravysoké vakuum (UHV) v Maďarsku. Tato laboratoř začala s výzkumem pomocí difrakce nízkoenergetických elektronů (LEED) a později zavedla i spektroskopii Augerových elektronů (AES). V kvantifikaci výsledků AES je jedním z nejdůležitěkších parametrů střední volná dráha elektronů při jejich nepružném rozptylu. Její experimentální určování, založené na překryvové metodě, není dostatečně přesné. Aby tento problém překonal, uvědomil si prof. Gergely, že pík pružně odražených elektronů obsahuje informaci o nepružné střední volné dráze, a navrhl měření elastického píku k získávání této informace. Tehdy započala jeho úspěšná spolupráce s prof. A. Jablonskim z Varšavy. S pomocí Jablonského výpočtů se vyjasnilo, že relativní střední volná dráha pro nepružný rozptyl může být skutečně získána s velkou přesností z poměru odpovídajících elastických píků. Tehdy zavedl pojem spektroskopie elastického píku, který se stal pojmem široce uznávaným a díky svým jedinečným vlastnostem moderní metodou nejen studia elektronového rozptylu při površích pevných látek, ale i studia růstu a nedestruktivního určování tlouštěk tenkých vrstev.
(Bulletin 114/říjen 2002)
