Nositelé medaile Jana Marka Marci z Kronlandu
prof. Ing. Čestmír Šimáně, DrSc.
Prof. Čestmír Šimáně se narodil 9. května 1919 v Opavě. Studoval slaboproudou elektrotechniku na Vysoké škole technické E. Beneše a jako mimořádný posluchač fyziku a matematiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, kde posléze působil jako asistent v Ústavu experimentální fyziky. Vědeckou hodnost doktora fyzikálně-matematických věd obhájil v roce 1985. Stipendium České akademie věd a umění (ČAVU), které získal v roce 1947 a další čtyřměsíční v roce 1948, mu umožnilo získat zkušenosti v experimentální jaderné fyzice v Laboratoři jaderné chemie na Collège de France vedené prof. F. Joliot Curie. Po návratu v roce 1948 nastoupil do Ústavu jaderné fyziky ČAVU v Hostivaři jako jeho první zaměstnanec.V roce 1953 přešlo hostivařské pracoviště do působnosti ČSAV jako Laboratoř jaderné fyziky a rok poté bylo sloučeno s pracovištěm experimentální a teoretické fyziky pod názvem Fyzikální ústav ČSAV. Ředitelem budovaného Ústavu jaderné fyziky při Vládním výboru pro výzkum a využití jaderné energie byl prof. Šimáně jmenován v roce 1955, po začlenění ústavu do ČSAV stál v jeho čele do roku 1958. V Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (IAEA) ve Vídni působil v letech 1961 – 1964 ve funkci ředitele oddělení technických dodávek a nukleárních surovin. Po jmenování profesorem pro obor aplikované a jaderné fyziky v roce 1964 na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT vedl katedru teorie a stavby jaderných reaktorů a v letech 1967 – 1972 byl děkanem této fakulty. Po zvolení zástupcem ředitele mezinárodního Spojeného ústavu jaderných výzkumů (SÚJV) v Dubně zde působil v letech 1973 –1977. Poté se vrátil na Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT. V současné době působí v Ústavu jaderné fyziky AVČR.
Kromě řady publikací v periodikách je autorem monografií (např. Č. Šimáně: Urychlovače iontů a elektronů, SNTL, 1953; Č. Šimáně, M. Seidl: Urychlovače iontů a elektronů, 2.vyd., SNTL, 1959), přednášek na domácích i zahraničních konferencích (např. první a druhá mezinárodní konference o mírovém využití jaderné energie, Ženeva, 1955, ref. P/801), patentů a autorských osvědčení. Velké úsilí věnoval při kladení základů našeho základního i aplikovaného výzkumu v jaderné fyzice již v poválečném období a dále při tvorbě programu, struktury a budování Ústavu jaderné fyziky jako československé výzkumné
základny v jaderných oborech. Účastnil se jako zástupce Československa mezinárodní porady o možnostech zjišťování jaderných výbuchů (OSN, Ženeva, 1958), podílel se na posuzování a rozhodování řady projektů jaderné techniky, včetně výstavby první jaderné elektrárny A 1 v Jaslovských Bohunicích a projektu jaderné elektrárny v Dukovanech.
Jeho práce byla oceněna Státní cenou I. stupně v roce 1954, Zlatou Felberovou medailí ČVUT (1969), Stříbrnou plaketou ČSAV za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách (1981), Zlatou plaketou ČSAV za zásluhy o rozvoj ve fyzikálních vědách (1986) a dalšími. V jeho výzkumných i organizátorských činnostech nacházíme významné příspěvky k rozvoji řady radioanalytických metod. Již v počátečním období činnosti Ústavu atomové fyziky ČAVU při studiu spekter záření X buzeného protony naměřil jím užitým experimentálním uspořádáním čárové spektrum prosté doprovodné brzdné komponenty. Tento poznatek, inspirativní pro metodu PIXE, však přišel předčasně, neboť nebyla na světě odpovídající detekční instrumentace. Práce byly posléze publikovány (Č. Šimáně: Čs. čas. fys. 3(1953)79; J. Urbanec, Č. Šimáně: Czech. J. Phys. 5(1955)50).
Na Mössbauerův objev reagoval záhy stavbou zařízení k řízenému posuvu vzorku, sestávajícího především z elektrodynamického systému s indukčním snímáním rychlosti, disponoval scintilačním detektorem k měření měkkého záření gama o energii 14 keV 57Fe, jehož zdroj 57Co jsem tehdy k tomuto účelu separoval z ozářeného železa. Odchod do Vídně však přerušil jeho další experimentální práci, část aparatury byla předána Dr. Zemčíkovi a akademiku J. Kožešníkovi podal návrh na provedení experimentu souvisejícího s příčným Dopplerovým efektem, který nebyl realizován. K tématu Mössbauerova jevu publikoval mj. článek „Nejnovější potvrzení platnosti Einsteinovy obecné teorie relativity“ v časopise Vesmír 40(1961). K rozvoji gama aktivační analýzy (GAA) u nás přispěl iniciací výstavby a organizací spolupráce se SÚJV na vývoji mikrotronu. Pro realizaci tohoto záměru na půdě Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT získal Ing. M. Vognara. Po několika letech usilovné práce byl první československý mikrotron uveden do zkušebního provozu na jaře 1981 (Č. Šimáně, M. Vognar, V. Kliský: Československý mikrotron a jeho využití pro gama aktivační analýzu, Konference o instrumentální aktivační analýze IAA 81, Klučenice, 1.- 6. 6. 1981, Č. Šimáně, M. Vognar, V. Kliský: Jaderná energie 27(1981)421, 28(1982)14; M. Vognar, Č. Šimáně, A. G. Belov, V. G. Pokrovskij: čs. autorské osvědčení 239494, 1986). Mikrotronová laboratoř na FJFI ČVUT sloužila především aplikacím IGAA k analýzám vzorků nerostného původu pro Ústav nerostných surovin (ÚNS), např. bylo provedeno stanovení zlata v desítkách tisíc vzorků ve spolupráci s Ing. Z. Řandou, DrSc. z ÚNS, který automatizoval proces ozařování, výměny a měření vzorků. Úspěšné analytické zajištění rozsáhlé prospekce zlata užitím efektivní nedestrukční metody IGAA, zřejmě přispělo tehdy k vybudování dalšího mikrotronu v ÚNS.
(Bulletin 123/červen 2004
