Nositelé medaile Jana Marka Marci z Kronlandu
prof. RNDr. Josef Humlíček, CSc.
Josef Humlíček se narodil 28. listopadu 1947 v Ostrově nad Oslavou. V roce 1970 absolvoval studium fyziky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita). Zde také získal v roce 1973 titul RNDr. za práci o elektroreflexi na germaniu a v roce 1975 obhájil dizertační práci pojednávající o modulační spektroskopii germania. V letech následujících, od roku 1976 do roku 1990, působil na Přírodovědecké fakultě jako odborný pracovník, z politických důvodů s velmi omezeným zapojením do výuky a s velmi omezenými možnostmi kariérního postupu. V letech 1987 až 1988 absolvoval, na základě pozvání profesora Manuela Cardony, desetiměsíční pobyt na Ústavu Maxe Plancka pro fyziku pevných látek ve Stuttgartu (MPI FKF), kde se rychle a úspěšně zapojil do výzkumné činnosti Cardonovy skupiny. Na MPI-FKF pak Josef Humlíček pobýval mnohokráte: deset měsíců v akademickém roce 1990/1991, zhruba 10 kratších stáží v letech následujících. V roce 1990 se Josef Humlíček na Přírodovědecké fakultě habilitoval s prací o analýze spektrálních profilů a o čtyři roky později byl jmenován profesorem fyziky pevných látek. Od roku 1991 byl vedoucím Katedry fyziky pevných látek, od změny struktury fakulty je ředitelem Ústavu fyziky kondenzovaných látek. Podílel se na přípravě projektu CEITEC a je vedoucím Výzkumné skupiny Funkční vlastnosti nanostruktur v rámci Centra nanotechnologií a mikrotechnologií CEITEC.
Ve své vědecké práci se Josef Humlíček zabývá především optickou spektroskopií kondenzovaných látek. V sedmdesátých letech se soustředil na odezvu objemových polovodičů a jejich slitin, zejména slitiny Ge-Si, na metodiku elipsometrických měření a na metodiku analýzy spektrálních profilů. Často citované a ještě častěji používané jsou postupy pro výpočet tzv. Voigtova profilu publikované v roce 1979 a v roce 1982 v časopise Journal of Quantitative Spectroscopy & Radiative Transfer. Za svého prvního pobytu na MPI FKF v roce 1987 se Josef Humlíček začíná věnovat také nově objeveným vysokoteplotním supravodičům. Mimo jiné se podílel na pracích, které zásadně přispěly k identifikaci infračerveně aktivních mřížových vibrací v těchto materiálech. Zároveň se věnuje optickým vlastnostem kvantových jam a supermřížek – první generace polovodičových nanostruktur. Výzkum nanostruktur se pak stal v devadesátých letech zásluhou Josefa Humlíčka jedním z hlavních témat Ústavu fyziky kondenzovaných látek. V posledních patnácti letech Josef Humlíček významně přispěl k poznání optickéodezvy řady moderních materiálů, například fulerenových tenkých vrstev, tzv. kvantových teček, multivrstev složených z vrstev supravodivých kuprátů a vrstev magnetických oxidů manganu, nitridu galia, metamateriálů na bázi polovodičových multivrstev, grafénu apod. Je předním odborníkem v oblasti metodiky elipsometrických měření a v oblasti teorií efektivního prostředí. V roce 2003 předsedal mezinárodní konferenci ICSE-3 (International Conference on Spectroscopic Ellipsometry) ve Vídni.
Podle WOS je Josef Humlíček autorem nebo spoluautorem více než 120 odborných prací s úhrnným počtem citací přesahujícím 2000. V roce 2000 byl Josef Humlíček zvolen Fellow of the Institute of Physics (Velká Británie) a v roce 2003 členem Učené společnosti ČR.
Josef Humlíček se kromě vědecké práce vysokým úvazkem podílí na výuce pregraduálních studentů. Vyučoval například kurz statistické fyziky a termodynamiky, kurz Matematické metody zpracování dat, vyučuje základní kurz optiky, specializovaný kurz Optické vlastnosti pevných látek, přehledový kurz Panorama fyziky určený pro studenty FI atd. Vedl devět úspěšně ukončených doktorských prací, většina jeho bývalých doktorských studentů nyní úspěšně působí v akademické nebo komerční sféře. Svým zaujetím pro věc, vysokým pracovním nasazením a schopností úspěšně kombinovat experimentální a teoretickou práci na jedné straně a skromností, vlídností, přiměřenou rezistencí vůči mnoha absurditám ,,projektové doby“ na straně druhé vytváří Josef Humlíček kolem sebe vynikající prostředí pro vědeckou i pedagogickou práci.
(Bulletin 157/prosinec 2012)
